Udělej si z cvičení na nástroj zvyk

Jseš každý den v práci a nestíháš hrát na svojí kytaru, bicí, basu nebo třeba hoboj? Nesmysl! Poradíme ti, jak si můžeš rozvrhnout den a nezanevřet tak na svůj hudební nástroj. Udělej si z cvičení zvyk – zodpovědnost je taky cesta k úspěšné kapele. Navíc ti dáme tipy, jak.

Pusť si epizodu

Odkazy

Všechno co jsme v tomto dílu zmínili najdeš na těchto odkazech.

Pošli nám zprávu!

Poslechni si další díly!

Proč hrát s metronomem

Proč Hrát s metornomem Nejsi bubeník? Nevadí. Každý muzikant by měl umět hrát s metronomem. Dobrý rytmus a tempo je základ toho, aby písnička šlapala jak má. A když se…

Proč je dobré DĚLAT chyby

Proč je dobré DĚLAT chyby Vypadl ti uprostřed vystoupení kabel? Přišel jsi nepřipravený do studia? Chybovat je lidské, ale jen výjimečný člověk má Bohem danou božskou schopnost odpouštět – a hlavně…

Chceš být první kdo se dozví novinky? přihlas se k odběru!

Jsme taky tam kde jsi ty, Buď tam s námi!

Máš radši čtení? tady je přepis celé epizody!

Přátelé vítejte u Podcastu ‘Milionová kapela bez milionu na účtě’, kde pomáháme začínajícím muzikantům s hudebním businessem. Od mikrofonu vás vítá Tomáš Chrástek a Jaro Žigo. Před každým natáčením dílu si spolu povídáme a k natáčení se dostaneme po takových 15-20 minutách. Dnes je tomu ale jinak, protože jsme našli něco, co se hodně týká muzikantů a o čem bychom se dnes chtěli bavit. Pojmeme to trochu jako bychom byli lifestylový guru! Každopádně začnu otázkou – Jaro, jak sis užil festivalovou sezónu? Ptám se, protože tento díl natáčíme v září – v septembri.

Mám sa po festivalovej sezone veľmi dobre. Festivalová sezóna bola náročná. Počas leta som sa najvac venoval hraniu s kapelou, samozrejme popritom bola aj práca v štúdiu, ale naozaj najviac energie išlo do toho hrania a najviac se jednalo o te festivaly. Zavŕšili sme to spoločným koncertom s legendárnym Polemicom na festivale Uprising, čo bol fantastický zážitok. Existuje aj nějaké videjko pekné zostrihané.


I s novou písničkou, že je to tak.


Samozrejme. Naživo sme premierovo hrali aj novu pesnicku, ktorů sme spravili spolu tieto dve kapely. Bolo okolo toho vela stresu aj roboty, takže teraz je to takový vychillovaný mód. Začal som si dávať denný režim do porádku, alespoň som začal každé ráno cvičiť, takže ma aj prestal bolieť chrbát. A čo ty?


Tak to jsme na tom alespoň v tom cvičení stejně. Říkal jsem se že je po létě načase trochu se pohybovat minimálně každý den, a jelikož na to nemám nikdy jindy čas tak musím ráno. Ty vole jaké bylo léto? Já ti vůbec nevím, já jsem nebyl pořádně ani na žádném festivalu, hodně jsem dával dohromady všechny věci, které mě čekají od příštího roku. 


Keď to dávaš dokopy tak treba budúce leto si trošku obidvaja užijeme. Chcel som sa vrátiť k tomu že ráno cvičíš. Ja tiež cvičím ráno, toto bude možno premostení do tém, ktorým sa chcem venovať, ktoré sů užitočné pre našich poslucháčov. Venovať sa ráno veciam, ktoré vyžadujů velku pravidelnost je super vec a velmi to odporučam všetkym muzikantom, lebo ja okrem toho že ráno cvičím fyzicky, tak som si aj cvičenie bubnov presunul   na ráno.Čiže moj začiatok dňa je taký, že vstanem, rozcvičím sa, idem na prechádzku so psom, dám si s mojou priatělkou raňajky a iděm do štúdia. Prvé, čo spravím je, že alespoň pol hodinku si zahrám na bubny. Velmi to odporučam všetkym muzikantom. Presunúť tieto veci na ráno, lebo to má dva doležité efekty. Keď si zacvičíte na nástroj ráno, tak sa vám určitě nestane, že vás trebas šéf požádá, že musíte v robote zostať dlhšie a kvoli tomu už vám nezostane čas na cvičenie. Keď si to odbiděte pred robotou, tak vás neoberie o ten čas žádný externý faktor a tím pádem možte cvičiť pravidelnejšie a konistentnějšie a bude sa to prejavovat na vašej lepšej a lepšej hre. To je jedna vec. Druhá vec – neviem, ako to majú iný muzikanti, ale já to mám tak, že častokrát som bol frustrovany z toho, že ja som si naivně naplánoval deň, a na konci dňa som sa k tomu cvičeniu ani nedostal, alebo za tu cenu, že som nemal žiadny rodinný život. Teraz keď si cvičenie odbidem ráno, tak som potom v štúdiu naozaj kľudný. 


Já jsem právě měl ten samý problém. Hodně často se mi stávalo, že i když tu práci ukončíš, teoreticky by jsi měl i čas cvičit fyzicky ale i na nástroj, dělat si třeba plán na Instagram, skládat písničky, psát texty nebo cokoliv podobného. Ale už nemáš tu mentální energii ani dostatek soustředění na to, co vlastně chceš dělat a co tě posouvá coby tvůrčí osobu. Já si každé ráno musím říct : “Tak, nebudu se dívat na maily ani sociální média. Vstanu, první co tak si půjdu zacvičit, podívat se do zahrádky, nadýchám se čerstvého vzduchu.” Já jsem si chytře udělal, že když už jdu na zahrádku, tak mi po cestě zavazí hrazda. Tím pádem když mi zavazí, tak mě to nutí se alespoň párkrát přitáhnout. Najednou cvičíte a ani o tom nevíte. Ze zahrady se vracím a ta hrazda mi zase zavazí. Nic mi to neudělá, zabere mi to 10 sekund, není to žádný obstruction k tomu, abych pokračoval dál. V tu chvíli, když už dělám něco tak jednoduché, jako je projít se na zahrádku a zpátky, tak jsem si k tomu implementoval to, že cvičím. Už jsem takový rozehřátý, vejdu k sobě do pokoje a tam už mám na zemi činky. Ok, vezmu, párkrát si zacvičím a jdu dát vařit. Během vaření si řeknu, že mám vlastně ještě čas. A tohle samé se dá aplikovat s tím, že hrajete na nástroj. Dle mého je všechno o zvyku. V tu chvíli, kdy si někdo navykne na to, že vstává v 8 hodin a do práce jde na 9, tak je velice pravděpodobné, že toho moc nestihne a ještě se u toho bude stresovat. A už jenom ten ranní proces mu sebral tolik mentální energie, že celý den je naprosto vyšťavený a i když si řekne: “Jo až dodělám tohle, nebo až tamto skončí, tak budu cvičit na bicí/kytaru”, je velice pravděpodobné, že to tak nebude. Takže i když jste noční sovy, tak bych vám doporučoval si aspoň hodinku přivstat. Já jsem si začal přivstávat o 2 hodinky a to, co přes ráno stihnu, je neuvěřitelné a nejlepší na tom je, že celý zbytek dne nad tím nemusím přemýšlet. Ještě to má tu výhodu, že ráno takhle zapracujete sami na sobě a posunete svojí osobnost buď hráčsky, nebo že si přečtete ráno kousek knížky. Celý den pak nad tím přemýšlíte a jste dobře naladění na té vlně. Doporučuju si takto strukturovat ráno. Pak mohou přijít ty nepříjemné věci, typu e-maily, vyřizování, domlouvání a jiné  druhy práce, které vás tak postupně vyšťaví, že večer už máte jenom chuť si sednout k televizi a dívat se na videa koček.


S tým naprosto suhlasim. Ja som v zásade nočná sova. Ale napriek tomu som si tak jak Tomi začal privstavat. Ja vstavam vačšinou o 6 ráno s tým, že naozaj tu rozcvičku a a prechádzku so psom stihnem skor, než sa moja priatelka zobudí. Ten aspekt, ktorý si spomínal, že naozaj ťa to dobre naladí od rána a máš nejaký priestor sa rozmýšľať nad vecami, na ktoré v práci nemáš čas. My si myslíme, že tento Podcast je predevším venovaný muzikantom a pravdepodobne nám väčšina muzikantov povie že:”Fu, chalani, to ste sa zblaznili, o 6 mám vstávať! Šak v piatok hrám gig do 3 do rána a v sobotu tiež, v nedelu som rozbitý, lebo som eště pil a potom od pondelka mám vstávať o 6 a potom cez víkend sa mi to zničí!”. Ja napriklad napriek tomu že väčšinou v piatok a sobotu hrávam, tak si samozrejme v nedeľu pospím kludne dlhšie, ale prídě pondělok a už som tak nastavený, že sa zas hodím do toho denného režimu. Z hladiska tej kreativity som sa napríklad minule rozprával s jedným mojim klientom, ktorý mi hovoril tiež že mal obdobie, kedy každé ráno vstaval o 6 a že vtedy napísal najviac pesničiek. S týmto vela kapel strugglí, že má malo napísaného materialu. Prečo. Je to tak, ako si hovoril, že každý z nich pracuje alebo má nejakú robotu, ide do práce, večer sa o 5 stretnů v skúšobni, ale už tam nie je kreatívna energia ako ráno. Keby každý z nich sa tomu ráno trošku povenoval alebo nad tým podumal, tak možno sa večer zídů v tej skúšobni a každý donesie nápady. Tu sa my dvaja asi totalne shodneme, že je to dobre! Chcel som sa vrátiť aj k tomu aspektu poposilovať si, já som to začal praktikovať lebo som začal mať zdravotné problémy – bolel ma chrbat, lebo každý den 8-10 hodin sedím v zkůšobni, keď hrajem na bicie taky sedím, keď sa presůváme na hranie tak sedím. Ten sedavý spôsob života je žiaľbohu prevažujúci u väčšiny ľudí a u muzikantov obzvlášť. Muzikant má jediný pohyb väčšinou len na pódiu. Pokial si nezaužíváme jak my, tak naši posluchači aj trochu nášmu zdraviu, tak to sice vydrží mladému človeku, ktorý má do 35 rokov a nepociťuje tieto veci. Potom sa ale už tieto veci začínajú ozývať, tak ako mne. A keď sa chcete tej muzike venovať naplno a kvalitne aspoň do tej 50, tak si musíte dávať pozor aj na ten zdravotný stav. Naozaj to vláčenie nástrojov, sedenie v aute má devastačné následky na vašu chrbticu a eště keď sa pozrieme nato, že človek sedí v aute 4 hodiny kým sa dopraví na ten koncert, potom idě na koncert a podává tam atletický výkon, treba zpěvák, lebo behá po pódiu hodinu a pol a celý týžěn si nezacvičí, nedá si strečing, nejde na prechádzku. To je potom totálný nonsens. To je akoby športovec šel na sůťaž a týždeň pred tým by netrénoval, toto by neurobil. My muzikanti ale máme takúto tendenciu. A toto isté platí aj o hre na nástroj. Hovorím že aj mne sa to stávalo, že moja zvukárská práca ma v podstate oberala o ten čas, kedy môžem cvičiť. Potom si človek týždeň nesadne za bubny alebo týžden do ruky nechytí gitaru a potom íď hrát koncert. Potom sa čudujeme, že máme zapálené šlachy, že nás bolia ramena alebo čokoľvek. Jednoducho to bez pravidelného cvičenia nejde. Čiže naše najlepšie odporučanie je mať režim a tieto doležité veci spraviť eště pred tým, než začne normálný pracovný deň. 


Spousta lidí má podle mě mindsence “All Or Nothing”. Buď si nesmyslně nastaví ve své hlavě “Buď budu cvičit hodinu a půl denně, nebo na to úplně se*u”. Buď a nebo. Černá nebo bílá. A takových lidí je spousta. Přitom když si to spočítáte, tak člověk, který cvičí 30 minut denně je na tom daleko lépe než člověk, který cvičí jednou týdně 2 hodiny. Určitě neotálejte, i kdyby to mělo být 10 minut ráno, když chytíte akustickou kytaru, vybrnkáte si něco. Nemusí z toho ani vzejít žádný nápad. Jde jen o to, že si navykáte na nový habit. Dle různých psychologických výzkumů jsou lidé tvory zvyku. Zkuste se sami na sebe podívat jako nezaujatí lidé. Kolik věcí děláte od zvyku? Když se přeneseme třeba do nutričního světa. Někdo má třeba zvyk, že každé ráno snídá 3 koblihy. Je to zvyk a už to máte zažité od té doby, co jste dítě, a neumíte si to jinak představit. Kobliha nemá žádnou nutriční hodnotu, jen vám vyletí cukr. Někdo vám poradí, ať si zkusíte dát na snídani třeba jablko s banánem, nebo si udělat nějaký milkshake. Vy změníte jeden svůj zvyk a v tu chvíli se vám změní všechno ostatní. V tomto případě se vám třeba změní váha a tím, že vám ráno hned nevyletí cukr, můžete mít pak od rána celý den dobrou náladu. To samé může být i s tím nástrojem. Když máte zvyk, že každý den tady bez tohoto nemůžete být a máte to nastavené měsíce, tak to tak je a už k tomu ani nepotřebujete tu mentální kapacitu, protože to je to nejhorší, s čím se na začátku určitě budete potýkat, že vám vytvoření nového zvyku bude strašně brát. Bude to totiž něco nové, nezaužívané. V tu chvíli, kdy se to zaužívá, tak to váš mozek přestane bolet a vezme to jaho hotovou informaci a pojedete naprosto na autopilota.


Absolutně súhlasím a zastávám ten názor, že pol hodina denne ako 2 hodiny raz za týždeň. Já som byl voľakedy velmi vinný, často sa mi stávalo presne toto, že keď som išiel do skúšobne a zistil som, že mám vlastne len pol hodinu čas si zacvičiť, tak som si povedal, že to nemá význam a išiel som si dať kávičku a kašlem na to. Teraz čím som starší tak si na to viacej dávam pozor, lebo toho času je jednoducho stale menej a menej a to eště nemam deti. Viem si predstavit, že keď su ľudí, ktorí majů okrem svojej práce aj deti, tak si musí eště ovela viacej dávať pozor. Zistil som, že ta pol hodina je stokrat lepšia. Lebo v konečnom dôsledku keď sa polhodinka prenese na rok, tak je to cca 180 hodin, ktorý si venoval na hre na nástroj, a to je docela dosť. 


A je to blbá půlhodina! Tu půlhodinu můžeš v klidu prokouřit s kávou v ruce!


Čo ešte odporůčám. Keď cvičím len pol hodinu, tak cvičit čo najviac fokusovaně. Nie že cvičím len tak, aby sa nepovedalo. Samozrejme sú dni, kedy človek cvičí len kondične, aj to má zmysel, lebo aj svalová paměť je dôležitá, a aby ty ruky, nohy a kĺby čo sú zapojené tak fungovaly, to má tiež zmysel. Ale najväčší zmysel má udelat si aj v tej pol hodinke trošku systém, a každý deň sa na niečo sústrediť. Sústredená polhodina je lepšia ako nesústredené 2 hodiny. Rozvedem eště o, čo si povedal ty o tom, že máš stale vytiahnuté činky, hrazdu v ceste atd.. Tím pádem zmenšiť to možné trenie, ktoré nám zťažuje to pustiť sa ráno do toho cvičenie. Zase hovorím zo svojej skúsenosti, ktorů majů podla mna všetci hlavne bubeníci. Častokrát sa deje to, že keď máš bubny a v sobotu hráš, tak je dajme tomu musíš v pondelok rozložiť, nedajbože ak individuálne cvičích nekde a skůšobňu máš inde, musíš to prenášať, strašně sa ti nechce, je to kopa roboty a kopa času, ktoré človek zabíja. Odkedy som si to vyriešil tak, že mám malinký set zoskládaný zo starých Amatiek, mám tu kopák, snare, stoličku, činel a hi-hatku, to mám normálne u nás v štúdiu v réžii a moj kolega má v druhej réžii zase svoje bubny. Odvtedy je to bezproblemovo realizovateľné, že idem ráno do štúdia, a aj keď mi termíny začínajů až okolo 10 a ja prídem až v 9.30, tak ma nič nezastaví, nespomaluje ani neodradzuje, lebo tie bubny sů tam rozložené, ja si len sadnem, dám si sluchátka, pustím si potichučky klik, pol hodinku si zacvičím, dám si kávu a som ready na prácu. Toto velmi odporůčám. Nájsť spôsob, ako odstrániť z toho procesu akékoľvek možné trenie alebo zbytočnů robotu. 


Třeba pro kytaristy už se prodávají takové malé Ampy, které strčí jenom do kytary a pichnou do toho sluchátka. Jak víc jednodušeji si to chcete udělat? To už snad ani nejde. 


Toto ma ani nenapadlo! Ja som chcel povedat tolko, že bubny sa dajů urobit tak, že keď nič tak kupim pár dobrých stojanov, stoličku a poskládam si to z nejakych starých šuntov, čo nájdem u kamošov v skúšobni, len aby som mohol cvičiť. Pro kytaristy presne – tie sluchátkové miniAmpy, v dnešnej dobe existujů už aj iRigy, kde si napichneš gitaru cez adaptér do telefonu, máš tam nejaký Amp simulator a môžeš si zacvičiť, plus si tam môžeš pustiť klik. 


Taky si to můžeš nahrát, když tě napadne nápad!


Fantastické! Čiže tie možnosti naozaj sú, len sa nad tým treba trošku zamyslieť, vymyslieť si celý ten systém a Happy Days!

Tak doufáme, že vám dnešní díl pomohl alespoň v jedné věci. Pokud nás posloucháte na Youtube, zanechte nám komentář. Samozřejmě nás najdete i na Spotify a na Apple Podcast, kde nám dejte komentář a hodnocení, budeme za to moc rádi. Kdyby jste měli nějakou otázku, pošlete ji na podcast@milionovakapela.com. Moc vám děkujeme za dnešní přízeň a zase se na vás budeme těšit příští týden, kdy se budeme bavit o producentech. Do té doby se s vámi loučí Tomáš Chrástek a Jaro Žigo.