Jak ve studiu neztratit čas, energii a peníze?

Chceš nahrávat, ale nevíš jak se správně připravit? Slyšel jsi o správné předprodukci? Nalaď si struny, vyměň si blány a poslechni si rady, jak ve studiu nestrávit mládí a neutratit životní úspory.

Pusť si epizodu

Odkazy

Všechno co jsme v tomto dílu zmínili najdeš na těchto odkazech.

Pošli nám zprávu!

Poslechni si další díly!

Proč hrát s metronomem

Proč Hrát s metornomem Nejsi bubeník? Nevadí. Každý muzikant by měl umět hrát s metronomem. Dobrý rytmus a tempo je základ toho, aby písnička šlapala jak má. A když se…

Proč je dobré DĚLAT chyby

Proč je dobré DĚLAT chyby Vypadl ti uprostřed vystoupení kabel? Přišel jsi nepřipravený do studia? Chybovat je lidské, ale jen výjimečný člověk má Bohem danou božskou schopnost odpouštět – a hlavně…

Chceš být první kdo se dozví novinky? přihlas se k odběru!

Jsme taky tam kde jsi ty, Buď tam s námi!

Máš radši čtení? tady je přepis celé epizody!

Přátelé vítejte u Podcastu ‘Milionová kapela bez milionu na účtě’, kde pomáháme začínajícím muzikantům s hudebním businessem. Od mikrofonu vás vítá Tomáš Chrástek a Jaro Žigo. Dnes si rozebereme oblasti, ve kterých se nejvíce ztrácí čas, peníze a energie. 

V tejto epizóde máme plán, že by sme načrtli tie jednotlivé oblasti, kde dochádza zvyčajne z naší skúsenosti k najväčším ztrátám. V dalších epizodách by sme rádi šli do hlbky. Samozrejme sa každá záležitost nebude týkat každého projektu, lebo projekty, ktoré sa nahrávajú sú rôzneho charakteru. Môžme mať projekt, kedy sólový jazzový umelec si pozval session hráčov a točí svoj album, alebo projekt, kde si šikovná kapela prídě, nehrá si nejaký singel maximálne EPčko. Rôzne tieto projekty už kvôli tomu, že je rozdiel, či je to kapela, ktorá funguje ako celok, alebo sólista, ktorý má nejakých session muzikantov, či tam je alebo nieje producent, atd.. Sú rôzne veci, ktoré majú vplyv na to, ako ten projekt prebieha a kde sa často robia chyby, ktoré vo výsledku stoja umelcov peniaze, energiu a čas.

Dnešní díl bude takový bufet rad. Každý si vybere, co se zrovna hodí na ten jeho projekt. Určitě nestihneme zmínit všechno, co máme na mysli a co máme před sebou na seznamu, ale vypíchneme některé z těch nejdůležitějších bodů a ke zbytku se dostaneme někdy jindy. Začneme přípravou na nahrávání, čili předprodukcí. V přípravě na nahrávání se může ztratit strašně moc peněz. Je to jenom tím, že nemáte dostatečně nazkoušené. Možná to zní legračně, ale je to tak. Bývá to například z důvodu, že nemáte konzistentní zkoušku, že ne pokaždé se setkáte v plné sestavě, což si myslím, že určitě poukazuje na určité aspekty fungování kapely. Spíš jde o to, že když se pořádně neslyšíte a nemáte nacvičeno, může se stát, že přijdete do studia, bubeník se ztrácí, basák ani neví, co se pořádně hraje. Tam už se začínají ztrácet peníze, protože na to musíte přijít v tu chvíli, k někoho platíte. 

Väčšinou je to nedostatok prípravy na nahrávanie, alebo nesprávne zvládnutá príprava na nahrávanie. Keď sa jedná napríklad o kapelu, tak bývajů tie typické problémy, ktoré ukážu v štúdiu a nie malo kedy končia až takým katastrofálnym scenárom, že sa kapela rozpadne kvôli hádkam v štúdiu. Typickými problémami bývajú, že jeden alebo viacerí členovia kapely necvičia individuálne dostatočně a nedokážu pak v štúdiu svoje party zahrať dostatočne dobre. Druhý problem býva, že sa kapela ako taká nedokáže schádzať pravidelne konzistentne na skúškach a nedokáže seriózne pracovať na tom, aby tie svoje skladby mali na to nahrávanie pripravené. To znamená že každý vie svoj part, všetci poznajů formu a všetko je jasné, majú niejaků spoločnú víziu. Keď sa ide do štúdia bez toho, aby sa tomuto venovala pozornosť, tak všetky veci, ktoré sa nevyriešili dopredu v skúšobni, sa ukážu v štúdiu.

Já mám takovou zkušenost, že kapela přišla studia, měla udělanou předprodukci, všichni věděli, co mají hrát. Měli zabukované studio na dva dny. Za necelý jeden natáčecí den, kdy se nahrávalo od rána, po obědě se začaly dělat vokály a za 3 hodiny bylo hotovo i se všemi harmoniemi. 

Toto je ideálny stav. Takto by sa to malo robiť. Všetko, čo len môžeme pripraviť pred nahrávaním, si pripravíme a potom, keď príěme do štúdia, zahráme to perfektne. Je rozumné sa vždycky dohodnúť, že keď potrebujeme na nahrávanie 1 alebo 2 dni, zabukovať si 4 a domluviť sa so zvukárom, že ak tie 2 dny nevyužijeme, tak nám je nebude účtovať. Ako sa k tomu dostať je presne to, že kapely musí fokusovanie cvičiť, musí byť pripravená, a musí mat urobenů predprodukciu. V ten predprodukcii nejde iba o to, že niečo napíšeme, zahráme si to, ale aj o to si to v skúšobni nahrať, vypočuť si to, skontrolujeme si, že či sú tie skladby naozaj také dobré, ako si myslíme. Dáme skladby vypočuť kamarátom, frajerkam, zahráme si tie skladby na koncertoch, ozkúšáme si ich. K predprodukcii patrí aj také veci, ktoré možů veľa peňazí potom v štúdiu ušetriť. Idě o tzv. ‘ghost tracky’.

Ghoast track je písnička, nebo stopy písničky, které si s sebou vezmete do studia, ale na albu neskončí. Můžete si to představit jako ducha v závodní videohře, kde vám ten duch ukazuje, jak jste danou trasu jeli před tím. V našem případě to znamená jak jste hráli hráli tu písničku ve zkušebně a jak ji ze zkušebny znáte. Ghoast track vám tím pádem ukazuje to, kde ta vaše písnička přibližně je. Jaké je tam tempo, pokud se to tempo mění s tím vám pomůže bubeník, jaké BPM té písničce dát. Celou dobu vám jede metronom, a když kapele metronom nestačí, můžete mít například nahranou základní basovou nebo kytarovou linku. Může být nahraná úplně nejjednodušším pluginem, což znamená ne uplně ve studiové kvalitě. Například zpěvákovi klavírový part pomůže s tím, kde se nachází a kde má jít s tónem.

Keď si kapela spraví domáci multitrackové demo tej danej piesne, ktorů idu nahrávať, tak vlastně jednak počujú plus minus ako to funguje a či je to fajn, majů ďalší level kontroly. Druhá vec je že ušetria strašne veľa energie a času tým, že jednak – pokial nahrávajú spôsobom, že za prvé nahravaju bubnové party, potom basový part, gitarový part a zpevy, tak oni možů priniest do štúdia ten svoj demo multitrack a tie demo stopy sa postupne nahrádzajů tiemi finálnymi stopami. To znamená, že keď bubeník nahrá svoje party a potrebuje na to, aby všetko zahrál perfektne 6 takov, tak mu tam chudák gitarista nemusí pracovne drnkať, aby bubeník mal nejaků informáciu, že aká ide forma.

Jejich duchové ze zkušebny si vlastně hrají navzájem.

Presne tak. Celej kapele to ušetrí, keď sa to preráta, že za normálnych okolností by buď museli tie ghost tracky nahrať v štúdiu a minuli by na to minimálne 3 hodiny. Druhá vec je, že keby tie ghost tracky nemali vôbec a chudák gitarista by musel za jazdy musel hrať doprovod najprv bubeníkovi, potom basákovi, tak než by sa on dostal k tomu svojmu nahrávaní, tak by byl taký unavený a tak nekomfortne by sa mu hrálo. Takto má každý svoj vlastný komfort, nikto sa v tom štúdiu nenarobí, každý si zahrá svoje party, užije si to a v konečnom dôsledku výsledok je oveľa lepší. Predprodukcia spolu s gost trackmi vie ušetriť vela penazi, energie a nervov v študiu. 

Musíte být ale schopní svoje písničky zahrát. To je dobré zjistit už při předprodukci, kdy si to nahráváte u kamaráda nebo ami ve zkušebně. V tu chvíli můžete dojít na dle mě ten největší kámen úrazu co se týče jakéhokoli nahrávání, a to je hráčská neschopnost.

Toto je vážná vec, ktorá sa vyskytuje. Naša skúsenost je taká, že čo sa týka kapel sa toto najčastejšie týká žiaľbohu bubeníkov a basgitaristov. Teraz sa nerozprávame o nejakých projektov, kde sú zaangažovaní nejakí session hráči, rozprávame sa o klasických popových, rockových, alebo metalových kapelách. Na nikoho neutočíme. Miles Davis povedal: “Aj priemerná kapela znie fantasticky, pokial má fantastického bubeníka.” Problém štandardných mladých kapiel väčšinou býva ten, že bubeník spolu s basgitaristou bývajú najčastějšie tímy najslabšími články kapely. 

Což je přitom škoda, protože když si poslechneš jakoukoli dobrou nahrávku, tak basa s bicíma sedí jako prdel na hrnec.

Pokiaľ príde k tomu že ten bubeník trebas nehrá príliš čisto, že tam kde má zahrát levou s pravou rukou dohromady tak sa niekdy netrafí, alebo kopák a činel spolu a netrafí sa, tak je to dost velký problém. Samozrejme sa to dá riešiť a my sa určitě dostaneme k tomu, ako sa to v dnešnej digitálnej dobe dá riešiť. Sú to techniky ať už pri nahrávání, alebo pri editingu, atd. Ale keď sá hráčska nedostatočnosť musí riešiť šikovnosťou alebo prácou zvukára, resp. editora, což býva väčšinou spojená funkcia, tak to ide strašne veľa do peňazí. Zase se tomu dá predísť, keď náš bubeník povie: “Okej, ideme do štúdia, tak musím cvičiť s metronómom, dám si hodiny s pedagógom, ktorý na mňa dohliadne a poukáže na moje chyby.” Lebo sa častokrát stáva, že muzikanti nevedia o svojich chybách, ktoré robia.

Protože hrají jenom jednou a jenom na zkoušce, takže jeden se snaží hlasitostně převálcovat toho druhého a neposlouchají se navzájem, a není nikdo, kdo by přišel, a řekl hej, je to takhle takhle. Spousta lidí taky zapomíná na individuální cvičení, které může dělat doma s metronomem, a je to jenom pro něj daleko lepší. K tomu se ale dostaneme v dalších epizodách.

V rámci prípravy na nahrávanie je asi úplně najdúležitějšie mať piesne dobre napísané, mať spravenů predprodukciu, mať nahraté ghoast tracky. Každý muzikant z kapely musí byť samostatne dobre nacvičený a kapela musí byť dobre secvičená ako celok. To je svet kapiel.  A keď sa pozeráme na svet projektov, kde je nejaký sólista a zavolá si session hráčov a nahrávajú nejaký album, alebo je to sólista a má producenta,ktorý mu dá dokopy tým session hráčov, tak tam zase v rámci tej prípravy sa s tými problémami asi najčastejšie stretávam ja, pretože já dosť vela točím jazzové projekty, z ktorých mnohé sů presne o tomto, že je tam nejaký buď sólista alebo skladateľ, ktorý napíše hudbu, prizve si hráčov a nahrá sa to. V projektoch, ako sú tieto sa častokrát stráca veľa času a peňazí tým, že sa nespraví dostatočná príprava. Čo tím myslím. Prvý problém je, keď napríklad sólista alebo producent, ktorý celý ten projekt vede, nedodá hráčom, s ktorými plánuje spolupracovať, nedodá noty alebo nahrávky v dostatočnom predstihu. Samozrejme pokiaľ sú to top level muzikanti, tak oni sú väčšinou tak kvalitný listári, tak dokážu čítať noty a hrať s nich,že dojdů na tu session, jednu alebo dvakráť si to zahraju a natočia to a je to super. Ale nie každý z tých sólistov oslovujů nejakých top sólistov. Často sú tam nejaké kamarátske väzby, ale ten môj kamarát trebas nieje až taký dobrý hráč z nôt. A keď mu dostatočne vopred tie noty nedám, tak on sa chudák ocitá v nepríjemnej situácii v štúdiu, že sa snaží to z nôt vyloviť, nie je v tom až tak doma. Stráca sa na tom čas a postupne prichádza frustrácia, lebo keď zase ďalší hráč je top level a zahrá to bez problémov na prvý raz, tak ten kamarát si povie, prečo on musí hrať sedem takov, lebo on nie je pripravený. On za to ten hráč častokrát nemôže, častokrát za to môže hlava toho celého natáčania, ten hlavný umelec, ktorý nedodal dostatočne včas svojmu kamarátovi tie podklady.

Je to jako byste třeba chtěli vařit, a neměli na to ingredience, i když umíte výborně vařit.

Ďalší problém býva ten, že treba aj dodá ten hlavný umelec tie noty, ale neskoro. A oni nemajů čas si to vyskúšať a pripravit si to. Alebo často krát sa dějů také veci, že ten človek im tie noty dopredu vôbec nedodá, noty dostanú až priamo na sessione. Umelci pak robí takú chybu, že si to neprehrajú nanečisto jeden s druhým, a pak až to nahrajú. Snažia sa hned nahrávat, všetky dostanú do stresu a práca je neefektivna. Ideálny stav v prípade takýchto problémov je podľa mňa, keď ten hlavný umele má pripravené noty, klavírné party alebo demo nahrávky, dá ich muzikantom, s ktorými plánuje pracovať v dostatočnom predstihu aby si mohli tie party pripravit, a taktiež si potom trebas dohodnú aspoň jednu skúšku, než pôjdu do štúdia. Než by mali stráviť týžděn nervózni v štúdiu, dajú si jednu alebo dve skúšky predtým, dajú to dokupy, a potom budú trebas v štúdiu iba 3 dni a vo výsledku zabijou o 2 dni menej. Ten hlavný umelec, ktorý to všetko platí, vo výsledku ušetrí dosť peňazí, lebo v štúdiu budú len 5 alebo 3 dni.

Protože zaplatit si zkušebnu na jeden nebo dva dny vyje daleko levněji, než platit studio na jeden dva dny.

V konečnom dôsledku keď ušetrí peniaze vedúci toho projektu za to štúdio, tak môže dať viac peňazí trebas tým session hráčom, ktorí mu to prídu nahrávať. Takže aj im sa to častokrát oplatí, ale častokrát si to neuvedomujú. Toto sú v rámci týchto session projektov veľmi dôležité veci, ktoré sú častokrát nezvládnuté, ale častokrát práve tie môžu ušetriť vela penazi, energie, času a všetkého. 

S project managementem vám určitě neskutečně může pomoci producent, k čemuž se určitě dostaneme. Pokud ale všechno děláte sami, buď jako jazzman, který si najímá session muzikanty, nebo jako kapela, vlastně by vám postačil sdílený kalendář. Pomůže v tom, kdy jdete nahrávat, kolik přibližně stihnete zkoušek, než půjdete nahrávat, víte, kdy kdo má přijít do studia, jak dlouho tam máte být, jak se načasuje, když náhodou vaše kapela není z toho stejného města, kdy kdo má přijet, kde má být.

Toto sú veľmi dôležité veci, pretože často sa stáva, nielen pri kapelových ale aj session projektov, že pri týchto veciach to velmi zlyháva. Napríklad hráči z kapely majú zamestnania a nepromyslia si dobre, v akej následnosti majú nahrávať, alebo kto v tom štúdiu má byť. Nerozmyslia si to, a nedajú si tam dostatočne časové rezervy. Pak sa stane, že bubeník nahráva trošku dlhšie, basgitarista tiež. A gitarista, ktorý mal nahrávať ďalší deň, na kdy mal nahlásenú dovolenku, ale vďaka tomu špatnému načasovaniu sa to posune o deň ďalej, keď on dovolenku nemá, tak zrazu zistí, že sa termíny musí prehadzovať, a už je oheň na streše, už sú problémy s peniazmi a všetko sa to začne rozpadať.

Určitě není na škodu projektovat dopředu s tím, že počítáte, že se cokoliv může pokazit. Je to podobné, jako když si šetříte peníze. Šetříte si peníze ‘just in case’, je dobré mít nějaký ‘emergency fund’, do kterého můžete nakouknout, když je opravdu špatně. Bylo by dobré mít nějaký ‘emergency fund’ na nahrávání, nebo pomyslný časový ‘emergency fund’ na to, kdyby coby. Nežijeme v ideálním světě a bubeník, ač je schopný vám to na zkoušce pokaždé zahrát 100%, může se stát, že se vyměňují blány, struny na kytaře, teď se něco stane s aparátem, je tam spousta času, který se zrovna netýká nahrávání, ale zapříčiní to, že vám ty hodiny naskáčou, ani nevíte jak. 

Toto je téma, ktorů sme zabudli spomenúť pri príprave na nahrávanie, ktorá býva tiež často ožehavá. Týka sa to skôr kapelového scenáru. Muzikanti si nie vždy pri príprave na nahrávanie nachystajú svoje nástroje. Toto je tiež jeden z veľkých okruhov, kde sa strácajú peniaze. X Krát sa každému zvukarovi stalo to, že došiel bubeník do štúdia nahrávať, ale mal staré vymlátené blány, potom sa riešilo behanie po obchodoch a pol dňa je v ťahu. Potom sa stane že gitarista alebo basgitarista takisto dôjdě so starými strunami, alebo nemá zoštelovaný nástroj. Týmto problémom sa dá zase prejsť v tej príprave. Príprava na nahrávanie a project management sú také dve spojené nádoby. Toto je ďalšia z dôležitých vecí, ktoré nie je radno podceniť – pripraviť si nástroje. V rámci, toho, čo si vravel, že mať taky nejakú rezervu v tom plánování, já napríklad odporůčam muzikantom, keď si dohadujeme termíny v štúdiu, aby si skúsili premyslieť, ako dlho im to nahravanie bude trvať. Potom, keď vám vyjde, že na to nahrávanie potrebujete 3 dni, tak im poviem ok, pridajte k tomu eště polovicu toho času. Keď to nevyužijete, fasa, ja budem mať voľno, alebo budem robiť nejaký iný projekt, alebo budem robiť revízie. Keď to ale náhodou budete potrebovať, bude to oveľa lepšie, ako potom musieť v strede rozrobenej roboty zastaviť a mať ďalší termín treba o 2 týždně, znova všetko prenášať atd. Toto je tiež jedna z tých dôležitých vecí v rámci toho project managementu a tej prípravy na to nahravanie. Dajme si rezervu. 

Někdy se stává chyba i v tom, že nemáte zadefinovanou vizi, o které jsme se bavili už dřív, a nevíte, jestli chcete oldschoolový, new schoolový, špinavý nebo vyeditovaný zvuk. Je to prostě na vás. Když to nevíte a nekomunikujete se svým zvukařem nebo producentem, tak se může stát, že potom přijdete do studia, něco natočíte, vlastně ani nevíte jak. Pak vám přijde mix, pustíte si to a řeknete si, že tohle vůbec nejste vy, že vy jste chtěli třeba něco moderního, znít jako stroje. V tu chvíli, kdy to nevíte, a nejste schopni to vykomunikovat, tak tím ztrácíte čas, že to musíte celé přehrát, čímž ztratíte i peníze, nebo se ta mixáž neskutečně protáhne a prodraží. 

V rámci týchto vecí, ktoré vyzerajú triviálne, je ďalší taková jednoduchá vec. Vyriešme si, jestli chceme alebo nechceme hrať podľa metronómu. Veľakrát som zažil, že kapela prišla s tým, že s metronomem im to príde také strojové. Nahrálo sa to bez metronomu, byli spokojeni, malo to lehké výkyvy tempa, občas to tam plávalo, a pak prídě spevák a povie: “Tento refrén, ktorý sa opakuje v pesničke štyrikrát, musím to štyrikrát spievať? Nevieš to tam štyrikrát nakopírovať?”. A ja v tom momente poviem, že to vyskúšať môžeme, ale keď kapela nie je nahraná ‘do kliku’, nie je s metronomom, tak nemáme záruku, že to bude fungovať. Toto sa mi stalo nie len so spevom, ale napríklad dohrávky sláčikov, alebo také to “To potom nakopírujeme”, a uplně sa zabudlo, že to nie je nahraté na metronom. Potom sa išlo kopírovať a zrazu to nefungovalo. Nie vždycky zvukár stíhá aj všetky tieto veci kontrolovať a dávať na to pozor. To by mali robiť umelci, respektive ak majú producenta, tak on, alebo ktokoľvek, ktorý je zodpovedný za management tohto projektu. 

My bychom na toto téma mohli mluvit donekonečna. Každopádně dnešní díl končí. Zanechte nám, pokud možno, pětihvězdičkové hodnocení na apple podcast, napište nám do komentářů, co se vám na našem podcastu líbí, a pokud máte nápad na nějakou další epizodu, nebo se s něčím trápíte, napište na podcast@milionovakapela.com a my o vaše problému třeba uděláme další díl. Do té doby se s vámi od mikrofonu loučí Tomáš Chrástek a Jaro Žigo.